Banshee

Text na Střed

Banshee(Filia infortunii)

___________________________________________________________________________


Důležité body




___________________________________________________________________________


Vznik

Banshee jsou potomky nešťastníků, jež byli prokleti zákeřnou generační kletbou. Tato kletba spočívá v tom, že se může v rodině prokletého kdykoli narodit prokleté dítě. Jinými slovy, klidně i deset pokolení může přejít bez problémů, poté se ale Banshee znovu zjeví.
Banshee se vždy rodí jako žena. Těchto dívenek může být spousta, nezrodí se však pokaždé, když se rodu narodí nový člen - může to být i obyčejná lidská dívka. Narození tohoto dítěte vždy provází úmrtí náhodného člena rodiny (může zemřít otec, matka, sourozenci, prarodiče, kdokoli z blízké pokrevní rodiny). Většinou je na Banshee svalována vina úmrtí člena rodiny, a v takových případech skončí buď mrtvá nebo ve vyhnanství.
Většina žijících Banshee pochází z rodin, které o prokletí ani netuší, nebo z okultně zaměřených rodin, kde tohoto tvora vnímají jako dar, nikoli jako zdroj jejich neštěstí a dobře chápou, že za to nemůže novorozenec, ale prokletí samotné.
Banshee mají ve většině případů melancholický temperament - a to již od adolescence - a mají sklony k depresím.


___________________________________________________________________________


Schopnosti

Dokáží se bránit svým hlasem. Pokud si to přejí a zakřičí, mohou vydat zvuk, kterým dokáží vyvést z míry nepřítele. Zasažené osoby cítí intenzivní bolest hlavy a často částečnou paralýzu. Jejich hlas - předně pak zpěv - naopak dokáže uklidnit tvory v okolí. Tato schopnost funguje již od narození, takže se často stává, že křik prokletého novorozeně je pro novopečené rodiče dost nepěknou zkušeností - pokud bylo tedy dítě v blízkosti osoby, jejíž smrt způsobilo.
Pokud Banshee umírá, vydává "poslední" výkřik, který bývá tak silný, že je schopen doopravdy ublížit. Může mít jako účinek praskání ušních bubínků, praskání žilek v mozku, způsobování mrtvic, anebo i infarktů.
Jsou dlouhověké a mohou se dožít několika stovek let. Stárnutí se u nich zastavuje mezi 17. a 20. rokem věku. Dokáží vycítit úmysly lidí kolem sebe a mívají "záblesky," při kterých vidí střípky budoucnosti - tyto střípky vždy souvisí s úmrtím či utrpením nějaké osoby, způsobeným nadpřirozenými silami.
Mají poměrně dobrý čich (dokáží poznat nadpřirozené) a po tmě vidí lépe než lidé.
Banshee se mění na lasicovité šelmy (lasička, fretka, kuna, hranostaj, tchoř, jezevec, rosomák, ...). V přeměně postrádají svůj nadpřirozený pach, a je tak obtížné je vystopovat. Poprvé se přeměňují kolem deseti let věku.
Přiživují se na energii umírajících lidí, proto často pracují jako ošetřovatelky ve starobincích nebo v nemocnicích pro chronicky nemocné osoby. Pokud osoba umírá, Banshee je schopna to vycítit a od takto oslabené osoby si může přebrat část zbývající síly. Jsou schopny přežívat i bez tohoto krmení, avšak díky němu si doplňují svou sílu. Bez krmení ztrácí schopnosti, které má jejich hlas. Povětšinou se drží u černých čarodějek, nebo s upířími a vampířími klany.


___________________________________________________________________________


Z knih

„Dívenka byla sotva v rozkvětu svého věku, s tváří bledou a děsem obtíženou, ač její ruce byly nečistoty prosty. V očích se lesklo nevinné světlo. Bylať obviněna z čarodějnictví a přisuzováno jí bylo neštěstí, jež na ves přišlo. My, lovci, po celém dni štváni obyvatelstvem rozhněvaným, ubohou dívku zahnali jsme do kouta lesa, kdež stála v tichosti, třesoucí se jak ratolest ve větru. Když jsme se k ní přiblížili, v očích jejích nezřeli jsme nic, nežli zoufalý strach.
Ledva jsme na ni rukama sáhli, náhle vydala křik tak strašlivý, že vzduch kolem nás ztěžknul, a v mžiku jsem pocítil, jak mé pravé ucho hluchotou naplněno bylo.
Očima pak jsem spatřil dva mé bratry ve zbrani, kteří beze slova k zemi padli, jako by život z nich vyprchal okamžitě. Zvuk onen se nesl lesem, jak by sama smrt tudy kráčela. Dívka se třásla a lapala po dechu, neb zjevně netušila, co spáchala, a v očích jejích byla hrůza, nikoli zlost či zášť.
Nebyla to čarodějnice, nebylať to zloba, co z ní činilo nebezpečnou. Bylo to prokletí jejího rodu, cosi starého a temného, co se skrývalo v jejím těle bez jejího vědomí. Ač byla mladá a nevinná, stala se nástrojem zkázonosným. Což já, nyní napůl hluchý, nikdy zapomenouti nemohu.“
— Kronika temnot, Hermann Albrecht, 1274


___________________________________________________________________________


Další informace

Střípky budoucnosti
Banshee mohou v různých situacích spatřit střípky budoucnosti, ať už svojí, či jiných lidí. Vždy se ale týkají nepřirozeného úmrtí či nebezpečí, které někomu hrozí. Například mohou vcházet do baru nebo klubu, a vzápětí uvidí střípek budoucnosti, který jim ukazuje jak je v koutě zmíněného klubu zamordoval upír. V ten moment má možnost na to reagovat a jednoduše odejít. Ne vždy jsou však tyto střípky ovlivnitelné, a někdy se může stát, že právě svojí snahou vyhnout se této události, se jí přímo vystaví.

"Prokletí kolébky"
Kletbě která předchází příchod Banshee se přezdívá "prokletí kolébky" nebo někdy taky "strach rodu." Kletba proklíná celý rod a všechny pokrevně příbuzné k prokletému.
Samotná kletba znamená, že při každém těhotenství, kdy je očekávaná dívka, hrozí narození Banshee, což je vždy doprovázeno úmrtím náhodného člena rodiny. Kletba si nevybírá, obětí jí může padnout stařec i malé dítě.
Hlavním cílem kletby je vyvolat v prokletých strach z početí dítěte, jelikož nikdy nevíte kdy se kletba rozhodne vybrat si svůj dluh. A nikdo nechce riskovat životy svých blízkých. Tato kletba tak efektivně ukončuje rody díky vyvolání strachu ze ztráty života blízkých.
Dokud zůstává naživu někdo z rodu, kletba přetrvává a nadále vrhá svůj stín.

„Pro uvalení Prokletí kolébky, jež poznamená rod na generace, musí být oběť provedena v hodině mrtvé noci. Krev dítěte, symbol nevinnosti zapečetí osud své vlastní pokrevní linie, musí skropit posvěcenou zem, aby byla kletba spojena s pokrevní linií.
Při úderu půlnoci vyslov následující slova:
„Umbrae cunabulae, audite vocem meam. Sanguine innocente te obligo, ut omnis qui ex hac stirpe nascetur, mortem secum ferat. Vita datur, vita tollitur. Vinculum vitae mors sit semper.”
(Stíny kolébky, slyšte můj hlas. Krví tě nevinnou váži, aby každý, kdo z této krve vzejde, přinesl s sebou smrt. Jak život je dán, tak život bude vzat. Nechť pouto života je navždy propastí.)
Polož dlaň do zkrvavené země, a zpečeť své dílo tím, že krev vtiskneš na svou hruď a spojíš svou vůli s osudem rodu. Kletba se nikdy nezlomí, dokud poslední potomek nespočine v hrobě.“
—  Temná umění, Morwenna Tenebris, 1492

Zrušení kletby

Kletba se dá naštěstí obejít dvěma způsoby. Buď očištěním celého rodu, což vyžaduje oběť jednoho z nejstarších členů rodiny, aby se ukázala snaha rodu o "odpojení" od činů starších generací.
Druhá, méně drastická spočívá v přivdání se do jiné rodiny, a vykonání pokrevního rituálu, kterým ukáže prokletý, že se vzdává svého rodu a přechází k jinému.

Očištění rodu:
„Očištění celého rodu jest posvátným aktem, jenž vyžaduje neochvějnou odvahu a krvavou oběť. Nejstarší člen rodiny, naložený v břemenu ztráty, musí býti ochoten obětovati sám sebe pro dobro ostatních. Rituál se koná na posvátném místě, kde se rodina shromáždí a postaví se v ochranném kruhu.
Rodinné artefakty, symbolizující dědictví a utrpení, jsou položeny uprostřed. Nejstarší člen, s dýkou, pronáší slova, jež vyjadřují úmysl zbaviti se kletby:
„Přináším svou oběť za odpuštění, osvoboďte nás, starobylé síly, od pout, jež nás svazují.“
(„Oblationem meam pro venia affero, liberate nos, antiquae vires, a vinculis, quae nos ligant.“)
S pokorou a odhodláním v srdci zvedá dýku k obloze a praví: „Nechť krev mé oběti propláchne hříchy minulosti a obnoví naději našeho rodu.“ Zbytek rodiny přikročí k obětovanému, a všichni přiloží ruce k dýce, s jedním úderem, zasunou dýku do hrudi svého předka, propouštějíce na oltář prokletou krev.
Poté společně všichni pronesou druhou část zaklínadla:
„Přinášíme oběť za odpuštění, osvoboďte nás, starobylé síly, od pout, jež nás svazují.“
(„Oblationem afferimus pro venia, liberate nos, antiquae vires, a vinculis, quae nos ligant.“)
Poté jest tělo oběti umístěno na hranici a zpopelněno. Po dokončení rituálu zapálí svíce z včelího vosku, jež symbolizuje novou naději, jež povstává z popela minulosti. Tento obřad vyžaduje vzájemné odpuštění a soudržnost, aby rodina mohla čelit budoucím výzvám, neboť láska jest silnější než jakékoli prokletí.“
Očištění přivdáním se:
„Zrušení kletby jednotlivce, jež tíží rod, odehrává se v posvátné chvíli svatební noci, mezi novomanžely, kteří se rozhodli vymanit ze spárů prokletí. Tento rituál, silně spojený s láskou a odhodláním, počíná řeznou ranou na předloktí, symbolizující otevření srdce a duše.
Jak krev obou milenců steče do sklenice, vzniká nový nápoj, jenž ztělesňuje jejich sjednocení. Novomanželé si pohlédnou do očí, a v tu chvíli pronášejí slova, jež upevňují jejich rozhodnutí:
„Sjednocujeme se v krvi a lásce, oddáváme se sobě navzájem a osvobozujeme se od pout, jež nás svazují.“
(„Unimur in sanguine et amore, se nobis dedicamus et liberamus a vinculis, quae nos ligant.“)
S pokorou a odhodláním společně vypijí onen nápoj, čímž zpečetí svůj svazek. V tuto chvíli, s první manželskou souloží, je jejich spojení završeno, a kletba jest navždy zrušena. Tato intimní chvíle, symbolizující odevzdání se novému rodu, jest posvátná a plná naděje.
Rituál vyžaduje vzájemnou důvěru a odhodlání, neboť v lásce a pokrevním spojení spočívá síla, jež přetváří minulost a osvobozuje od břemen prokletí. S touto nocí počíná nový život, zbavený stínů minulosti, a rodina může znovu pohlédnout do budoucnosti.“
— Cesty k očištění, Lyra Valens, 1503
___________________________________________________________________________


Slabiny a zabití:

Malá fyzická síla, vyrovnají se lidem.
Pokud použijí svůj křik mockrát po sobě, mohou na nějakou dobu přijít o hlas. Nemají nijak rychlou regeneraci, proto je velice snadné je zabít stejným způsobem jako lidi.
Při zabití vydávají svůj poslední, obranný křik, který je mnohem silnější než kterýkoliv běžný výkřik. Tento devastující zvuk je natolik intenzivní, že dokáže trvale připravit osoby v okolí o sluch, způsobit prasknutí bubínků a vyvolat silnou, nesnesitelnou bolest hlavy. V extrémních případech křik poškodí mozkovou tkáň a způsobí mozkovou mrtvici, což může vést k okamžitému kolapsu nebo smrti. Tento výkřik tak nejenže zanechává okolí v agónii, ale často se stává posledním zvukem, který oběti slyší.