Upír
UPÍŘI (Proles antiqui)
- Čím starší upír, tím nebezpečnější: S věkem upírů roste jejich síla a nebezpečnost. Starší upíři jsou obvykle mnohem silnější a odolnější než jejich mladší protějšky.
- Dřevěné třísky jsou excelentní nástroj pro jejich mučení: Dřevo má specifické účinky na upíry, způsobuje jim značné utrpení a zranění.
- Novorozenci jsou nejnebezpečnější: Nově přeměnění upíři, zejména ti, kteří jsou krátce po proměně, mají často velmi obtížnou kontrolu nad svými impulzy a jsou extrémně nebezpeční.
- Velká síla, lepší smysly, rychlá regenerace: Upíři mají nadlidskou sílu, zlepšené smysly a rychlou regeneraci, což z nich činí obtížně porazitelné protivníky.
- Otrava česnekem a krví polodémonů: Česnek a krev polodémonů mají na upíry toxické účinky. Krev polodémona může být smrtelná, pokud se dostane do krevního oběhu upíra.
- Neberte na lehkou váhu upíří děti: I několik měsíců staré upíří dítě představuje vážné nebezpečí. Nezáleží na věku, stále je to smrtelný nepřítel.
- Značkování: Hledejte lidi s neúměrně udělanými cejchy nebo skarifikacemi na krku. Tito označkovaní jedinci mohou být klíčem k odhalení jejich majitele.
Proměna
Schopnosti
Disponují nadlidskou silou a rychlostí, což jim umožňuje snadno překonat běžné atlety.
Jejich regenerace je rychlá, přičemž malé rány se hojí během 20 minut až 3 hodin. Jsou imunní vůči většině jedů, ačkoli otrava krví polodémonů či česnekem může být smrtelná.
Díky zpomalené srdeční frekvenci upíři dokážou vydržet pod vodou i půl hodiny.
Poznámky
- Novorozenec je nově přeměněný upír do pěti let od proměny. Nově přeměněný upír je přirozeně citově vázán na svého stvořitele podobně jako dítě k matce. Toto pouto je intenzivní a často jednostranné; upír cítí silnou loajalitu a potřebu být v blízkosti svého tvůrce, což může vést k nebezpečným situacím, pokud není stvořitel přítomen nebo se aktivně nepostará o svého nového potomka.
Reprodukce upírů
- Upíři mají omezené možnosti reprodukce. Početí upířího potomka je obtížné a vzácné, vzhledem ke zpomalenému stárnutí a menstruačnímu cyklu upířích samic. Upíří pár může počít pouze asi jednou za deset let, kdy jsou oba rodiče v plné fyzické kondici. Těhotenství trvá devět měsíců stejně jako u lidí, a matka potřebuje zvýšený přísun krve k udržení zdraví a vývoje plodu.
- Křížené páry a potomci: Když se upír spáří s jinou nepřirozenou bytostí, například dlak nebo jiný nadpřirozený tvor, narozené dítě bude mít vždy rasu "neupířího" rodiče. Těhotenství mezi kříženými páry je často rizikové a více než 80 % těchto těhotenství končí potratem během prvních dvou měsíců.
- Rychlost růstu a vývoj: Novorozeňata se už od mala krmí krví matky - ta jim však přestane dostačovat po přibližně roku věku. Upíří potomci se rodí jako lidské děti a rostou stejně rychle jako lidé do věku sedmnácti let, kdy se jejich růst zpomalí a postupně i zastaví.
Krev a krmení
Upíři mohou získávat krev různými způsoby, včetně nákupu(řeznictví, koupě krevních konzerv) nebo lovu.
Upíři se krmí přibližně 2x během jednoho týdne, po dvou litrech na jedno krmení. Pokud upír dlouhodobě hladoví, může jej to i zabít. Průměrná doba bez krmení, kterou už nerozdýchá jsou tři měsíce bez jediné kapky krve. Upír vysychá, slábne, nakonec má sílu již jen na pohybování očima.
- Někdy upíři odmítají pít krev, zejména mladí novorozenci, kteří se s proměnou nedokážou vyrovnat a snaží se žít bez ubližování ostatním. Tito novorozenci se však brzy stanou nekontrolovatelnými a nebezpečnými, protože mohou při prvním kontaktu s lidmi ztratit kontrolu a vyvolat masakr, kdy všechny kolem sebe roztrhají a vysají.
- Při lovu se upírům jemně protáhnou a zostří tesáky, což je změna, kterou ovládají sami a většinou není impulsivní.
- Na základě odpovědí subjektů jsme zjistili, jaká krev poskytuje jakou sílu a která je pro ně nejchutnější:
- Zvířecí: Má nevýraznou chuť, ale poskytuje základní energii pro přežití upíra.
- Lidská: Standardní krev s průměrnou chutí, poskytuje upírovi normální sílu a výdrž.
- Nadpřirozená: Vysoce chutná krev, poskytující výrazné výhody a umožňující delší dobu mezi krmením. Chuť se liší kus od kusu.
- Andělská: Nejvzácnější a nejchutnější krev, která poskytuje obrovské zvýšení síly.
- Upíří: Chuťově nevábná krev, která nedokáže zasytit a není vhodná jako náhrada za jiné typy krve. Tuto krev požívají pouze novorozeňata do roku věku - poté není vhodné krmení ani pro ně.
- Polodémoní: Hořká krev, která způsobuje zvracení a může být nebezpečná, pokud se dostane do krevního oběhu upíra.
Značkování
Značkování obětí je prastará tradice, která sahá až do 13. století, kde v oblasti dnešní Transylvánie vznikla mezi místními upířími rody. Tento zvyk slouží jako forma ochrany: upíři tímto způsobem vyznačují osoby, které jim „patří“ a slouží jako zdroj krve či sluhové. Značka funguje jako varování pro ostatní upíry, že označená osoba je vlastněna někým jiným a jakékoliv zranění může vyvolat znamenat pomstu od majitele.
Značka je obvykle vytvářena pomocí skarifikace nebo cejchování a je umístěna na krku – místě, kde upír obvykle zakousne. Pokud první pokus není dostatečně výrazný, proces se opakuje, často až třikrát, aby se jizva dobře uchytila. Značka může být u nepřirozených vyrytá pomocí zlata nebo stříbra, aby zůstala trvalá.
Vzhled značky se liší podle upíra: staré rody často používaly složité symboly nebo rodinné erby, zatímco méně známí upíři si značkovali své oběti jedinečnými znaky nebo iniciály. Značka označuje, že oběť je pod ochranou svého upířího majitele a obvykle mezi nimi vzniká silné krvavé pouto, které zajišťuje vzájemnou loajalitu a ochranu.
Slabiny
- Česnek: Česnek způsobuje upírům nevolnost a oslabení.
- Krev polodémonů a succub: Toxická krev polodémonů může upíra zabít, pokud se dostane do krevního oběhu.
- Dřevo: Rány způsobené dřevem se upírům špatně hojí.
Upíří mor (Vespertilio plaga):
Nemoc se přenáší slinami a krví. Nakažený upír pokouše člověka, který se stává přenašečem. Infekce se pak přenáší zpět na upíra/vampíra. Nejvíce se přenáší ve velkých upířích hnízdech, kde se často používá jedna oběť dost dlouho, a může tak nemoc p řenést na všechny kteří se z ní nakrmí.
- Vliv na lidi: Lidé a ostatní nepřirození nejsou nemocí ohroženi, slouží pouze jako přenašeči.
- Doba přenosu: Nemoc se v lidském těle drží přibližně dva měsíce, po kterých vymizí, jelikož v jiném těle než upířím není schopná přežít.
Příznaky jsou těžké dýchání, horečky, intenzivní žízeň a hlad, viditelné černé žíly na kůži, šedé skvrny na duhovce, zhoršené vidění. Léčba vyžaduje zásah mága, healera nebo bylinkáře, neboť lék není běžně dostupný. Legendy hovoří o možnosti zastavit nemoc pomocí andělské krve i v posledním stádiu. Nakažení upíři by měli mít neomezený přístup k nenakažené krvi, aby zpomalili průběh nemoci a měli tak větší šanci na uzdravení se.
- Nemoc má několik stádií, kterými si nakažený projde:
- První stadium (1. - 3. den): Nakažený pociťuje intenzivní hlad a začíná mít obtíže s ovládáním.
- Druhé stadium (4. - 7. den): Nastupují horečky, zhoršené dýchání a ztráta čichu.
- Třetí stádium (7. - 35. den): Na těle se objevují viditelné tmavé žíly. Ostatní příznaky nabírají na intenzivitě.
- Čtvrté stádium (36. - 60. den): Upír vypadá jako kostra potažená kůží, přidávají se halucinace a blouznění.
- Poslední fáze (61. - 70. den): Přes zorničku se tvoří šedá skvrna která silně zhoršuje zrak, orientují se jen podle zvuků. V tento moment přežívá upír jen posledních pár dnů, než umírá.
Schopnosti