Vampír
VAMPÍŘI (Antiquus sanguis)
- Toxické látky: Česnek a krev polodémonů/succub mají pro upíry a vampíry silně toxické účinky.
- Původ: Vampíři jsou potomky čarodějnic a mágů specializujících se na černou magii, především nekromancii.
- Nepříjemnost stříbra: Dotek stříbra vyvolává výraznou diskomfortní reakci.
- Vampíři vykazují silnou schopnost regenerace.
- Upíři jsou extrémně "hořlaví".
- Vynikající schopnost vidění ve tmě.
- Vampíři jsou nejmocnějším známým nepřirozeným tvorem.
- Ochranné amulety: Doporučuje se hledat amulety vyrobené z bronzu a granátů.
Proměna
Vampír může přeměnit člověka, na upíra. Proces proměny zahrnuje krmení oběti upíří nebo vampíří krví a následné smrtelné zranění oběti.
Upíří krev slouží jako velmi silný regenerativní prostředek. Když je oběť smrtelně zraněna, její tělo přechází do stavu hibernace, zatímco upíří krev zpomaluje fyzický růst, posiluje smysly a posunuje fyzické hranice. Tradičně se proměňovaný upír pohřbívá a čeká se do druhého dne na jeho vynoření. Tento postup je však spíše kulturní tradicí než vědecky podloženou praxí.
Schopnosti
Vampíři jsou nejvíce fyzicky zdatní mezi nepřirozenými bytostmi. Snížení síly nastává při nošení amuletů proti slunci nebo při dlouhodobém hladovění.
Mimo jiné, ovládají hypnózu, která vyžaduje přímý oční kontakt s obětí. Účinnost hypnózy se snižuje, pokud je oběť vzdálena více než 10 metrů. Pokud je oční kontakt přerušen, oběť se okamžitě probouzí a může opět ovládat své tělo.
Mají extrémně dlouhou životnost, přičemž nejstarší jedinci mohou dosahovat věku kolem tisíců let.
Vampíří krev, podobně jako u běžných upírů, podporuje regeneraci ran u lidí a dalších nadpřirozených bytostí.
Další informace
Novorozenec je nově přeměněný upír do pěti let od proměny. Nově přeměněný upír je přirozeně citově vázán na svého stvořitele podobně jako dítě k matce. Toto pouto je intenzivní a často jednostranné; upír cítí silnou loajalitu a potřebu být v blízkosti svého tvůrce, což může vést k nebezpečným situacím, pokud není stvořitel přítomen nebo se aktivně nepostará o svého nového potomka.
Značkování
Značkování obětí je prastará tradice, která sahá až do 13. století, kde v oblasti dnešní Transylvánie vznikla mezi místními upířími rody. Tento zvyk slouží jako forma ochrany: upíři tímto způsobem vyznačují osoby, které jim „patří“ a slouží jako zdroj krve či sluhové. Značka funguje jako varování pro ostatní upíry, že označená osoba je vlastněna někým jiným a jakékoliv zranění může vyvolat znamenat pomstu od majitele.
Značka je obvykle vytvářena pomocí skarifikace nebo cejchování a je umístěna na krku – místě, kde upír obvykle zakousne. Pokud první pokus není dostatečně výrazný, proces se opakuje, často až třikrát, aby se jizva dobře uchytila. Značka může být u nepřirozených vyrytá pomocí zlata nebo stříbra, aby zůstala trvalá.
Vzhled značky se liší podle upíra: staré rody často používaly složité symboly nebo rodinné erby, zatímco méně známí upíři si značkovali své oběti jedinečnými znaky nebo iniciály. Značka označuje, že oběť je pod ochranou svého upířího majitele a obvykle mezi nimi vzniká silné krvavé pouto, které zajišťuje vzájemnou loajalitu a ochranu.
Krmení
Vampíři se živí krví dalších nadpřirozených bytostí. Krev polodémonů a succub je však vysoce toxická. Upíří i vampíří krev je pro ně stále poživatelná.
Ochrana proti slunci
Vampíři mohou používat speciální amulety vyrobené silnými čaroději, které je chrání před slunečním zářením, ale značně oslabují jejich sílu a činí je zranitelnými. Amulety jsou obvykle brože nebo náhrdelníky z bronzu a granátů. Amulet může mít jakoukoli formu. Od staré ošoupané cetky, přes extravagantní brože až po elegantní a atraktivně vyhlížející kousky.
Upíří mor (Vespertilio plaga):
- Vliv na lidi: Lidé a ostatní nepřirození nejsou nemocí ohroženi, slouží pouze jako přenašeči.
- Doba přenosu: Nemoc se v lidském těle drží přibližně dva měsíce, po kterých vymizí, jelikož v jiném těle než upířím není schopná přežít.
Příznaky jsou těžké dýchání, horečky, intenzivní žízeň a hlad, viditelné černé žíly na kůži, šedé skvrny na duhovce, zhoršené vidění. Léčba vyžaduje zásah mága, healera nebo bylinkáře, neboť lék není běžně dostupný. Legendy hovoří o možnosti zastavit nemoc pomocí andělské krve i v posledním stádiu. Nakažení upíři by měli mít neomezený přístup k nenakažené krvi, aby zpomalili průběh nemoci a měli tak větší šanci na uzdravení se.
- Nemoc má několik stádií, kterými si nakažený projde:
- První stadium (1. - 3. den): Nakažený pociťuje intenzivní hlad a začíná mít obtíže s ovládáním.
- Druhé stadium (4. - 7. den): Nastupují horečky, zhoršené dýchání a ztráta čichu.
- Třetí stádium (7. - 35. den): Na těle se objevují viditelné tmavé žíly. Ostatní příznaky nabírají na intenzivitě.
- Čtvrté stádium (36. - 60. den): Upír vypadá jako kostra potažená kůží, přidávají se halucinace a blouznění.
- Poslední fáze (61. - 70. den): Přes zorničku se tvoří šedá skvrna která silně zhoršuje zrak, orientují se jen podle zvuků. V tento moment přežívá upír jen posledních pár dnů, než umírá.
Slabiny:
- Noční vidění: Upíři jsou přizpůsobeni k vidění v noci, což zhoršuje jejich zrak za denního světla. Při nošení amuletu proti slunci je jejich zrak rozmazaný a oči rychle pálí.
- Stříbro: Dotek stříbra je velmi nepříjemný.
- Jedy: Česnek a krev polodémonů(a succub) jsou toxické.
- Oheň: Oheň způsobuje vážné popáleniny, které se obtížně hojí.
Zabití: